Czechferrari.cz

Formule a Ferrari, nerozlučitelné spojení. O víkendu se jela jedna z nejdůležitějších Velkých cen za posledních pár let. Schumacher mel oznámit světu, zda zůstane ve Formuli 1, či nikoliv. Nemohl si k tomu vybral lepší příležitost. Při závodu v Itálii na okruhu v Monze před tolika fanoušky.

Praha ale nezůstala pozadu. Ferrari a Maserati ze všech koutů, nejen Prahy, ale i celé ČR se sjely na Malostranském náměstí. Rudé vozy z Maranella značně rozčarovaly, jinak klidně probíhající, neděli. Majitelé se sešli, aby podpořili tým Scuderia Ferrari. A vzali s sebou opravdu krásné kousky. Od dvou starších 308 GTS, přes 456M, kolem Testarossy ke všem možným 360, nechyběly 430 ani 612 Scaglietti. Dále se ukázalo limitované Ferrari Superamerica. Tým menX přivezl svoje zavodni Ferrari 550. Vedle stala, taktéž zavodni, 360 od týmu Ferrari Bohemia. Nejdražším a zároveň i nejvzácnějším vozem, který mohl přijet a odjet po svých, se stalo Maserati MC12.

V kavárně Caffeteria byl nainstalován projektor a všichni netrpělivě čekali na start závodu. Zajisté teď už víte, jak závod dopadl, tudíž ho tu nebudu rozebírat. Nebylo nouze o smích a jásot po odstoupeni Alonsa. Závod pokračoval dále, až k Schumacherově výhře. Kavárnou se rozezněl nadšený potlesk. Vítězství bylo potřeba nějak oslavit. Jediným správným způsobem byla spanilá jízda Prahou. Ani nevím jak, ale během minuty jsem seděl na sedadle spolujezdce nového F430 Spider. Sedačka mě obklopila ze všech stran, stačilo si pouze zapnout bezpečnostní pás. Čekal jsem kdy řidič zmáčkne červené tlačítko “START ENGINE“. Už pouhé vyjíždění bylo ohromnou podívanou. Všichni přítomní se předháněli, aby ulovili co nejhezčí fotku. Přece jenom 25 vozů Ferrari jedoucích za sebou se nevidí tak často! Schválně, kdy potkáte alespoň jedno Ferrari? Hned na Malostranské všichni vytáčeli motory svých miláčku. Zvuk osmi a dvanáctiválců se odrážel od zdí staré Prahy. Kolonu vedlo Maserati MC12. Jeli jsme přes Mánesův most směrem na Staroměstské náměstí. Cestou jsme měli spoustu diváků. Kuchaři vylézali z útrob restaurací, turisté ignorovali své průvodce a cestující zapomínali nastupovat do tramvaji. Na Václavském náměstí byla šířka silnice vymezena hromadou turistů. Tak tak, že jsme projeli. Každý chtěl slyšet skvost červeného hřebce vytočený do nebeských výšin.

Cestou zpět ke kavárně se opakovalo to samé. Obrovský vzruch všech kolem. Následovalo už jen zaparkovaní všech značně potrápených hřebců.

Celou cestu jsem se ohromně bavil. Když v tom autě jedete, skoro si představujete, že je vaše. Nechcete, aby ta projížďka skončila. Ale všechno jednou končí. Já si užil svoji půlhodinku slávy. Domu jsem zase odešel po svých, stejně jak jsem přišel. Plný zážitků a dojmů se mi v noci v klidu usínalo.


2007 (c) Filip Toms